PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ NA NAŠÍ ŠKOLE Naše škola se v letošním roce zapojila do projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách, který pořádá organizace JSNS. Tento vzdělávací program přibližuje žákům skutečné příběhy lidí pronásledovaných komunistickým režimem
PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ NA NAŠÍ ŠKOLE
Naše škola se v letošním roce zapojila do projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách, který pořádá organizace JSNS. Tento vzdělávací program přibližuje žákům skutečné příběhy lidí pronásledovaných komunistickým režimem a pomáhá jim lépe porozumět nedávné historii prostřednictvím autentických svědectví. Každý ročník je věnován jinému tématu – letošní název NepřemoŽENY upozorňuje na statečné ženy, které dokázaly vzdorovat totalitní moci nebo byly kvůli svým postojům perzekuovány.
V rámci projektu zhlédli žáci tříd 6A a 2B dokumentární film o Miladě Horákové, političce a právničce, která se stala symbolem odporu proti nesvobodě. Letos si připomínáme 75 let od její popravy, jednoho z nejtemnějších momentů našich moderních dějin. Film žákům přiblížil nejen osobní příběh Milady Horákové, ale i charakter politických procesů 50. let a atmosféru tehdejší společnosti.
Po projekci následovala beseda s dvěma místními rodáky, kteří přinesli do výuky osobní rozměr historie. Paní Jaromíra Stehlíková hovořila o osudu svého strýce Antonína Šindeláře, který byl komunistickým režimem nespravedlivě vězněn. Její vyprávění ukázalo, jak hluboké následky měly politické procesy nejen na jednotlivce, ale i na celé rodiny. Pan Ing. Alois Jaroš sdílel příběh svého otce, který byl v 50. letech popraven, a kterého nikdy neměl možnost poznat.
Beseda žákům nabídla možnost ptát se, přemýšlet a konfrontovat historická fakta s konkrétními lidskými osudy. Diskuse vedla k přemýšlení o hodnotách, na kterých stojí dnešní demokratická společnost.
Projekt Příběhy bezpráví pomáhá studentům uvědomit si, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmost, ale hodnoty, které je třeba chránit a aktivně si připomínat. Osobní svědectví našich hostů byla pro všechny přítomné silným a inspirativním zážitkem.
Děkujeme paní Jaromíře Stehlíkové a panu Ing. Aloisu Jarošovi za jejich čas, otevřenost a odvahu sdílet rodinné příběhy. Poděkování patří také žákům za jejich respekt, zájem a aktivní zapojení do diskuse.
